Co je andragogika?

Andragogika se zabývá výchovou a vzděláváním dospělých. Předmětem andragogiky je učení se dospělých v celém jeho rozsahu.

Andragogika nemá jednotné vymezení, existuje několik jejich pojetí. Andragogika je věda o výchově a vzdělávání dospělých, která všestranně respektuje jejich zvláštnosti.

Slovo andragogika vzniklo spojením řeckých slov andros (muž, přeneseně dospělý) a agogé (vedení). Poprvé pojem andragogika použil německý učitel Alexander Kapp v roce 1833. Dále se andragogika rozvíjela až v polovině 20. století. Od 60. let se pak andragogika začala rozvíjet na vysokoškolské úrovni. Na přelomu 19. a 20. století se jako samostatný vědní obor oddělila od pedagogiky. I přesto se termínu andragogika zatím neužívá tak jako výrazu vzdělávání dospělých nebo další vzdělávání.

Vzdělávání dospělých dělíme na formální vzdělávání (institucionalizované vzdělávání, vede k získání příslušného stupně vzdělání), neformální vzdělávání (probíhá v mimoškolních institucích) a na informální vzdělávání (mimoinstitucionální vzdělávání, získávané každodenní zkušeností, nemusí být záměrné).

Při vzdělávání dospělých musíme v první řadě respektovat veškeré jejich zvláštnosti. Faktorů, které můžou ovlivnit vztah dospělého účastníka ke vzdělávání, je mnoho. Myšlení se v dospělosti mění z mechanického na logické, dospělí tedy dávají přednost praktickým metodám výuky před teoretickými.

Velký význam ve výuce mají již získané vědomosti dospělých, jejich životní a pracovní zkušenosti, osobnost, způsob života, zdravotní stav. Mezi další specifika dospělých v procesu učení patří také fakt, že mají méně času a jsou rychleji unavitelní. Všechny tyto faktory souvisí s motivací, vyučující tedy musí dokázat dospělé účastníky dostatečně motivovat a vést je k samostatnému myšlení.

Měl by vybírat vhodné metody výuky a tu propojit nejen s potřebami studujících, ale také s potřebami organizace, ve které vzdělává. Příklady metod vzdělávání dospělých:

• Metody teoretické: klasická přednáška, čtená přednáška, přednáška s diskusí, seminář, cvičení, studium literatury;
• Metody teoreticko-praktické: diskusní metody, problémové metody, programovaná výuka, metody trenažérového výcviku, eLearning, diagnostické a klasifikační metody, projektové metody, případové ainscenační metody, metody her, brainstorming, superlearning, sugestopedie, hypnopedie;
• Metody praktické: asistování, mentorování, poradenství, instruktáž, koučování, exkurze, stáž, rotace práce, stínování.

Neexistuje ale žádná univerzální metoda, protože každá má své výhody a nevýhody. Neměli bychom se rozhodovat mechanicky, ale vytvořit si určitou analýzu výuky, na základě které zvolíme nejvhodnější metodu. Můžeme použít více různých metod, můžeme je kombinovat a také s nimi experimentovat. Vybrat tu správnou metodu vzdělávání dospělých není jednoduché, nesmíme hlavně zapomenout, že metoda nikdy nepůsobí samostatně, ale je součástí celého komplexu vyučovacího systému.